Blesk pro ženy

|
Slovinština je slovanský jazyk spadající do jihoslovanské větve společně s chorvatštinou, srbštinou, bosenštinou, makedonštinou a bulharštinou. Řada slovíček je tedy skutečně stejná nebo podobná, i v mluvnici se dá vysledovat mnoho styčných bodů. Ovšem pozor na takzvanou homonimii, tedy na to, že některá slova sice znějí stejně (platí i o podobnostech s češtinou!), ale význam může být i diametrálně odlišný! Nespoléhejte se tedy jen na svou jazykovou vynalézavost, některé dedukce by se vám mohly zle nevyplatit… O slovinštině, Výslovnost, Užitečné fráze.
Tak například „Kaditi prepovedano“ znamená, že v daném prostoru nesmíte kouřit, a ne to, co by vás možná na první pohled napadlo. Také svinčnik neznamená třeba nepořádek nebo něco podobného, ale propisku.
Pro našince je slovinština většinou daleko srozumitelnější napsaná než mluvená. To je zapříčiněno slovinským přízvukem, který je pohyblivý a většinou spíše na konci slova. Také samohlásky jsou trochu jiné kvality při vyslovování. V hovorovém jazyce navíc plno samohlásek zůstává vůbec nevysloveno.
Pokud jste pochytili nějaké výrazy ze srbštiny nebo chorvatštiny, a vyzkoušíte to na Slovince, tak úplně je tím nepoctíte. Slovinština a chorvatština, respektive srbština, si nejsou tak blízké jako třeba čeština a slovenština. Mladí Slovinci, kteří se už srbochorvatštinu nemuseli učit ve školách, mají dokonce pocit, že srbština, repektive chorvatština, jsou bližší češtině než jejich mateřskému jazyku.
Většina výslovnostních pravidel je na stejném principu jako v českém jazyce. Jen po „i“ se nikdy nečte předcházející souhláska měkce. Například slovo „kaditi“ se vyslovuje [kadyty], nikdy ne [kaďiťi]! Také samohláska „e“ neměkčí předcházející souhlásku, jak je tomu třeba v ruštině. Například slovo „nekoliko“ (několik) se čte tvrdě, [nekoliko] a ne [několiko], jak by možná ruštináře lákalo.
Slovinština nezná ypsilon, „y“, existuje pro ni jen měkké „i“. To Čecha většinou ze začátku tahá za oči, třeba ve slově „miš“, což skutečně znamená myš.
Dalším specifikem je to, že neexistuje „ch“, jen „h“, které se bez výjimek čte jako ch! Tak třeba „juha“ přečteme jako [jucha] (a ne [juha], jak máme ve zvyku)! Vaší žádosti o polévku (juha znamená polévka) by nemuselo být rozuměno, tudíž ani vyhověno a vy byste mohli zůstat buď o hladu, nebo minimálně ochuzeni o nějaký zajímavý kulinářský zážitek…
Celkově problematicky si slovinština, alespoň z pohledu nezávislého cizojazyčného pozorovatele, poradila se souhláskami „l“ a „v“. Tyto se vyslovují zcela různě v závislosti na okolí, v němž se vyskytují. Na konci slova vyslovujeme „l“ i „v“ jako [u]. Obouretné. ještě blíže té výslovnosti by bylo anglické [w]. Nebo by se to dalo přirovnat také k polskému trvdému „ł“. Pro ilustraci si předvedeme na slovíčku „kakav“ (znamená kakao), které přečteme [kakau]. Příkladů s „l“ na konci je nepočítaně, neboť v minulém čase je významové sloveso v mužském rodě stejně jako v češtině zakončeno na „l“. Uveďme ku příkladu slovesné spojení „vedel sem“ (v překladu viděl jsem), které správně přečteme jako [videu sem].
Až na určité výjimky můžeme takto vyslovovat oba grafémy i před souhláskami. Slova „avto“, „evro“ (v češtině auto, euro) již tedy snadno vyslovíme správně jako [auto] a [euro]. Užitečné slůvko „pepelnik“ (popelník) má správně znít [pepeunik].
Také „v“ na začátku slov, po kterém následuje neznělá souhláska (v+s, v+p, …) se vyslovuje spíše jako to anglické [w]. Za příklad nám poslouží slovíčko „vse“ (vše, všechno) a slovíčko „vpliv“ (vliv). První z dvojice slov zazní tedy pro české ouško poněkud prazvláštně jako [wse], druhé pak takto: [wpliu].
(Lepo vas) Prosim | (Moc, Pěkně vás) Prosím | ||
(Ne) Razumem | (Ne)Rozumím | ||
(Ne) Vem | (Ne)Vím | ||
(Zelo) se opravičujem | (Velice) se omlouvám | ||
A mi lahko pomagate? | Můžete mi pomoci? | ||
A vam lahko pomagam? | Mohu vám pomoci? | ||
Ali te je strah? | Bojíš se? | ||
Bojim se, da… | Bojím se, že… | ||
Dober dan | Dobrý den | ||
Dober večer | Dobrý večer | ||
Dobro jutro | Dobré jitro | ||
Domnevam, da … | Domnívám se, že … | ||
Dovolite | Dovolte, S dovolením | ||
Dragi prijatelji | Drazí přátelé | ||
Držal/-a bom besedo | Dodržím slovo | ||
Hočem vas poprositi | Chci vás poprosit | ||
Hočem | Chci | ||
Hvala lepa, Najlepša hvala | Děkuji pěkně, Mnohokrát děkuji |
———————
Kaj delate? | Co děláte? | ||
Kaj hočete? | Co chcete? | ||
Kaj mi svetujete? | Co mi radíte? | ||
Kaj priporočate? | Co doporučujete? | ||
Kaj rabite? | Co potřebujete? | ||
Kaj želite? | Co si přejete? | ||
Kaj? | Cože? | ||
Kakšna smola | Jaká smůla, Taková smůla. | ||
Kakšna škoda | Jaká škoda, Taková škoda | ||
Kakšno nesreče | Jaké neštěstí, Takové neštěstí | ||
Kakšno presenečenje | Jaké překvapení | ||
Kakšno sreče | Jaké štěstí, Takové štěstí | ||
Kar izvolite | Jen račte | ||
Lahko noč | Dobrou noc | ||
Lahko vprašam … | Mohu se zeptat … | ||
Lahko | Mohu | ||
Lepo se imejte | Mějte se hezky | ||
Mislim si, da … | Myslím se, že … | ||
Mogoče, Morda, Menda | Možná, Asi, Snad | ||
Moram | Musím | ||
Na pomoč | Pomoc | ||
Na svidenje | Na shledanou | ||
Ne moram | Nemusím | ||
Ne morem se odločiti | Nemohu se rozhodnout | ||
Ne morem | Nemohu | ||
Ne skrbite | Nedělejte si starosti | ||
Ne verjamem, da … | Nevěřím, že … | ||
Ni mogoče | To není možné | ||
Ni za kaj | Není zač | ||
Nočem | Nechci | ||
Oprostite | Promiňte, S dovolením | ||
Po meojem menju | Podle mého, Dle mého názoru | ||
Rabim … | Potřebuji … | ||
Rad/-a bi | Rád/-a bych | ||
Rada bi vas poprosil/-a | Rád/-a bych vás poprosil/-a | ||
Res? | Opravdu? Fakt? | ||
Sigurno? | Určitě? | ||
Slišimo se | Uslyšíme se, Zatím ahoj, Zatím se mějte |
———————
Spoštovana gospa | Vážená paní | ||
Spoštovana gospodična | Vážená slečno | ||
Spoštovani gospod | Vážený pane | ||
Spoštovani | Vážený, Vážená, Vážení | ||
Strah me je, da … | Mám strach, že … | ||
Svetujem vam | Radím vám | ||
To ni res | To není pravda | ||
Upam, da … | Doufám, že … | ||
Verjamem, da … | Věřím, že … | ||
Vidimo se | Uvidíme se, Zatím ahoj, Zatím se mějte | ||
Vseeno | To je jedno | ||
Z veseljem | S radostí | ||
Živjo, Zdravo, Ola, Čao | Ahoj, Čau, Nazdar | ||
Kako si? | Jak se máš? | ||
Dobro sem | Mám se dobře | ||
V redu | V pořádku, V pohodě | ||
Nič hudega | Nic se nestalo, V pořádku | ||
Oprostite, da sem pozen/pozna | Omlouvám se, že jsem se opozdil/opozdila | ||
Oprostite, mudi se mi | Promiňte, spěchám | ||
Oprostite, da ste morali čakati | Promiňte, že jste museli čekat | ||
Oprostite, da vas motim | Promiňte, že vás ruším | ||
Ali vas motim? | Neruším vás? | ||
To me moti | To mi vadí, To mě ruší | ||
Ti me ne motiš | Ty mě nerušíš | ||
Sploh me ne motite | Vůbec mě nerušíte | ||
Ne zamerite mi | Nezlobte se na mě, Nazazlívejte mi | ||
(To je) Moja napaka | (To je) Moje chyba | ||
Jaz sem kriv/-a | To je moje chyba, To já jsem udělal/-a chybu | ||
Nisem kriv/-a | Nejsem vinen, To není moje chyba | ||
Moram se (vam, ti) opravičiti | Musím se (vám, ti) omluvit | ||
Rad/-a bi se vam opravičil/-a | Chtěla bych se vám omluvit | ||
Žal mi je | (To) Je mi líto | ||
Na žalost | Bohužel | ||
Ne morem vam pomoči | Nemohu vám pomoci | ||
Ali ste tako prijazni … | Buďte tak laskav/-á | ||
Imam prošnjo | Mám prosbu | ||
Imam željo | Mám přání | ||
Ali vas lahko nekaj vprašam? | Mohu se vás na něco zeptat? | ||
A bi mi naredili majhno uslugo? | Udělal/-a/-i byste pro mne něco? | ||
Ni potrebe, Ni treba | Není třeba, Není zapotřebí, Nepotřebuji | ||
Malenkost | To je (byla) maličkost, Není zač | ||
Zelo sem vam hvaležen | Jsem vám velice zavázán, mockrát vám děkuji | ||
Nikoli ne bom pozabil, kaj ste storili | Nikdy nezapomenu, co jste udělal/-a/-i | ||
Lahko tukaj kupim kruh? | Mohu tu koupit chléb? |
———————